Střihací stůl EMS

Střihací stůl se používal ve filmových studiích při práci s klasickým filmovým materiálem. Obsahuje jednu dráhu pro filmový záznam a dvě pro zvukový. Film je prosvětlován žárovkou a pomocí otočného hranolu a soustavy zrcadel je promítán na matnici. Z filmu je možné snímat magnetický nebo optický záznam zvuku. Stůl je vybaven plynulou regulací rychlosti v obou směrech a počítadlem času a snímků. Při své práci jej používal režisér nebo střihač. Surový záznam z kamery se v laboratořích vyvolal a následně se pomocí tohoto stolu prováděl jeho střih, kdy střihač s pomocí nůžek vybral povedené záběry a lepil je za sebe, dokud nevytvořil celý film.

Zvuk se zpravidla tvořil úplně odděleně od snímání filmových scén metodou tzv. postsynchronu, kdy herci ve studiu dabovali sami sebe a ruchy se vytvořily uměle. Filmová kamera byla totiž velmi hlučná a snímat zvuk současně s obrazem bylo obtížné. Pro výsledné sladění obrazu se zvukem se opět použil tento stůl, který měl pro tento účel samostatnou dráhu pro zvukový záznam. Nakonec se originál filmu zkopíroval a kopie se distribuovaly do kin. Na klasický film se běžně natáčelo asi do roku 2010, pak jej vytlačil digitální záznam, ale dnes se k němu někteří filmaři opět vrací.