Elektronky

Jak již bylo zmíněno v úvodu, historie elektronek začala v roce 1906. První elektronky, v té době používané výhradně pro vojenské a vědecké účely, byly vyráběny čistě ručně, na míru pro konkrétní zařízení. Po zahájení rozhlasového vysílání na začátku 20. let začala sériová výroba elektronek. První typy měly konstrukci odvozenou ze žárovek. Systém byl umístěn na skleněné nožce a žhavicí vlákno sloužilo současně jako katoda, tzv. přímo žhavené elektronky. Patice byla vybavena několika tlustými kolíky, těmto elektronkám se říká nožičkové. Na začátku 30. let se začaly vyrábět nepřímo žhavené elektronky, kde byla katoda tvořena kovovou trubičkou, ve které bylo izolovaně umístěno žhavicí vlákno. To umožnilo napájet žhavení střídavým síťovým proudem a radiopřijímače přestaly být závislé na drahých akumulátorech. Výrobci postupně svou produkci navzájem sjednocují, různé továrny vyrábějí elektricky stejné typy, i když s různým vzhledem a označením.

Od roku 1934 se v Evropě začaly používat lamelové elektronky a jednotné značení. Nožičková patice byla nahrazena paticí s pěti nebo osmi postranními lamelami. Od roku 1936 přišla významná novinka - firma Philips začala vyrábět tzv. rudé elektronky, vzhledově skoro stejné jako lamelové, vnitřní skleněná nožka však byla nahrazena destičkou z lisovaného skla a tím se povedlo elektronky výrazně zmenšit a snížit jejich parazitní kapacity. Firma Telefunken od roku 1938 vyráběla tzv. ocelové elektronky. Skleněná baňka byla nahrazena ocelovou, elektrické vývody jsou provedeny pomocí skleněných průchodek, systém je v baňce uložen naležato.

Od roku 1941 jsou vyráběny loktalové elektronky. Konstrukce konečně opouští samostatnou bakelitovou patici, kolíky jsou uchyceny přímo do spodku baňky z lisovaného skla. Kovový vodicí kolík slouží jako devátý vývod. V tomto provedení je ve větším množství vyráběno jen pár typů elektronek - ECH21, EF22, EBL21 a jejich varianty pro sériové žhavení UCH21, UF21 a UBL21. Jejich konstrukce je však natolik univerzální, že je možné jimi osazovat všechny kategorie přístrojů, od jednoduchých levných rádií po zesilovače, luxusní radiopřijímače a průmyslová zařízení. V Československu se ve velkém používají až do konce 50. let.

Po II. sv. válce přicházejí na civilní trh plody vojenského vývoje, zejména pak heptalové elektronky. Jsou velmi malé, tvořené jen skleněnou baňkou se sedmi kolíky. U nás se používají od roku 1953. Sedm kolíků však mnohdy nedostačuje, proto záhy přicházejí o něco větší elektronky novalové s devíti kolíky a jejich zvětšená varianta magnoval pro výkonové typy do televizorů. Ty ukončují éru elektronek ve spotřební elektronice. Všechny typy elektronek byly vyráběny ručně, dělnice sestavovaly systém z jednotlivých dílků, čímž byly také omezeny možnosti miniaturizace. Automatizovaná výroba tranzistorů přinesla zásadní zlevnění a zrychlení výroby.

Krom toho existovala celá řada dalších typů - oktal, rimlock, supranoval, dekal a další. Ty se však na našem území příliš nerozšířily.