Mikrofonní a sluchátková vložka

Dalším klíčovým prvkem klasického telefonu je mikrofonní a sluchátková vložka. Mikrofon je tzv. uhlíkový, je tvořen dutinou naplněnou uhlíkovými zrnky. Byl vynalezen už v 70. letech 19. stol.. Jedna stěna dutiny je z tenkého pružného plechu a slouží jako membrána. Mezi membránu a ostatní stěny komory je připojen elektrický obvod napájený z baterie nebo linky. Dopadající zvuk přes membránu stlačuje zrnka, čímž se mění celkový elektrický odpor mikrofonu, což se v obvodu projeví jako kolísání proudu. Zásadní odlišností tohoto mikrofonu od ostatních typů je to, že zesiluje - elektrický výkon střídavého proudu na jeho výstupu je daleko větší než energie dopadajícího zvuku. Na svém výstupu tedy poskytuje dostatečně silný signál, který je možno poslat po telefonní lince, aniž by bylo nutno jej dodatečně elektronicky zesilovat, což v počátcích telefonie ještě dlouho nebylo možné. Jeho nevýhodou je značný šum a rachot vznikající přesýpáním zrnek při změně polohy mikrofonu. Po rozvoji elektroniky byl v telefonech od 80. let nahrazován kvalitnějšími typy mikrofonů s připojeným zesilovačem.

Sluchátko se skládá z cívky, magnetu a kovové membrány. Cívka je navinuta na magnetu a v blízkosti jeho pólů je umístěna kovová membrána. Podle proudu protékajícího cívkou se přitažlivá síla mezi membránou a magnetem zvětšuje či zmenšuje a tím je reprodukován zvuk.