Záznamový stroj Quadruplex VR2000

Tento stroj je prvním systémem pro záznam televizního obrazu na magnetický pásek, tedy technologie, která se později ocitla i v domácnostech v podobě videorekordérů systému VHS. V začátcích televize totiž nebylo možné obraz zaznamenávat jinak než tzv. telerecordingem, kdy byla jednoduše na televizní obrazovku namířena filmová kamera. Vyvolaný film bylo možné opět vysílat pomocí filmových snímačů. Vysílalo se zpravidla živě. V USA však televizní společnosti čelily vážnému problému - země byla rozdělena do několika časových pásem a pokud měl být jeden program vysílán v celé zemi ve stejnou hodinu dle místního času, muselo být první živé vysílání zaznamenáno na film a ten byl během hodiny vyvolán a nachystán pro další vysílání v jiném pásmu. Tento proces byl velmi pracný a náklady na spotřebovaný filmový materiál byly obrovské, televizní společnosti spotřebovaly ročně více filmu než celý hollywoodský průmysl. Na trhu tedy vznikla poptávka po magnetickém záznamovém zařízení. Magnetický pásek je totiž možné přehrát okamžitě po nahrání a hlavně jej lze poté smazat a znovu použít.

Záznam televizního obrazu na magnetický pásek je však velká technologická výzva vzhledem k potřebné šířce pásma. Klasický lineární záznam jako u zvukových magnetofonů nelze použít, neboť rychlost posuvu pásku by musela být několik metrů za sekundu, aby vůbec na obrazovce bylo něco vidět. Firmě Ampex se tento problém povedlo obejít tak, že snímací hlavu umístila na buben rotující 15 000 ot/min a záznam se prováděl v úzkých stopách kolmo k podélné ose pásku, který se mohl posouvat přijatelnou rychlostí 39,6875 cm/s. Pro správnou funkci musel být systém vybaven čtyřmi hlavami, které se ve své funkci střídaly, odtud název Quadruplex. Pásek má šířku dva palce, tedy přes 5 cm. Na jednu cívku se vešla asi hodina záznamu. Zařízení bylo mimořádně složité, buben s hlavami byl uložen ve vzduchových ložiscích napájených kompresorem, přisávání pásku k hlavám zajišťovala vývěva. Dalším velkým problémem bylo uzpůsobení záznamu pro barevný signál, který je nesmírně citlivý na fázové chyby signálu vznikající drobným kolísáním rychlosti bubnu a pásku. Firma Ampex byla dlouhá léta jediným výrobcem, který dokázal toto zařízení vyrábět. Sériová výroba byla zahájena v roce 1956. Sovětský svaz se poukoušel toto zařízení okopírovat, ale sovětské výrobky nebyly v praxi použitelné.

V Československé televizi v 60. letech také vyvstala poptávka po magnetickém záznamu. Jedinou možností bylo dovézt stroj z USA. Na vývoz Quadruplexu do socialistických zemí však bylo zavedeno embargo, protože systém bylo možné použít pro vojenské systémy. Bylo proto rozhodnuto první stroj připašovat. Oficiálně byl prodán do Itálie, odkud byl odvezen do Československa. Quadruplexy se v čs. televizi používaly až do přelomu 80. a 90. let. Jedna cívka s páskem údajně stála stejně peněz jako osobní automobil Škoda. Dodnes se udržuje jeden stroj ve funkčním stavu pro případ nalezení zapomenutého pásku. Naposledy se tak stalo v roce 2016, kdy byl nalezen pásek se záznamem Zlatého slavíka 1967, ve kterém vystupovali umělci, kteří se později stali politicky nežádoucími. Pásek byl zdigitalizován a 50 let od premiéry opět odvysílán.