Výpočetní technika

Počítací pomůcky a stroje lidstvo vyrábí od nepaměti. V 19. a na začátku 20. století vznikaly velmi sofistikované mechanické počítače. První elektrické počítače se objevují za 2. světové války. Nejprve kombinují mechanické prvky s reléovými obvody, záhy jsou ale stavěny podstatně rychlejší počítače s elektronkami. Za první plnohodnotný programovatelný počítač je považován americký ENIAC dokončený na konci roku 1945. Obsahoval 18 000 elektronek a jeho příkon byl 200 kW. Prvním československým počítačem byl SAPO vyprojektovaný v roce 1951, ale dokončený až na začátku roku 1958. Obsahoval 7000 relé a 380 elektronek. Vstupním a výstupním prvkem byly děrné štítky, byl zajímavý použitím ztrojené operační jednotky - výsledky jednotek se porovnávaly a použily se v případě, že se aspoň dvě jednotky shodovaly. Paměť tvořená magnetickým bubnem měla kapacitu 4 kB. Tento počítač však velmi rychle zastaral a už v roce 1960 byl po poruše vyřazen. V roce 1960 byl zprovozněn počítač EPOS a o dva roky později tranzistorový EPOS 2. Tento počítač se v různých modifikacích vyráběl až do 70. let. V roce 1969 byl socialistickými zeměmi včetně Kuby zahájen vývoj jednotného systému počítačů, u nás označovaného JSEP. Cílem bylo vyrábět kopie počítačů firmy IBM, což se dařilo jen se značným zpožděním cca patnácti let. Na výrobě klíčových komponentů se podílely země, ve kterých výroba této techniky neměla žádnou tradici, což se odráželo na spolehlivosti. Počítač EC1027 z roku 1988 měl výkon jako jeho americký vzor z roku 1966. Přitom byl po přepočtu výrazně dražší než počítače, které v roce 1988 firma IBM právě prodávala nové. Přesto se nové počítače z této řady instalovaly až do konce socialismu, ačkoliv v té době už i v socialistických zemích probíhala montáž stolních počítačů PC, které byly při podobném výkonu asi 50x levnější.

Se sálovými počítači se nepracovalo tak jako s dnešními. Vstupní data se předem připravila na děrný štítek nebo pásku a výsledek se zpravidla odesílal na tiskárnu. Jen co počítač dokončil jednu úlohu, hned byla spuštěna další. Provoz počítače byl totiž velmi drahý a bylo nutno jeho provozní čas maximálně využít. Později se počítače obsluhovaly pomocí tzv. terminálů, což byla samostatná obrazovka s klávesnicí. K počítači bylo připojeno několik terminálů a mohlo s ním tak pracovat více uživatelů současně. Náklady na výstavbu i provoz sálových počítačů byly obrovské a finanční či personální přínos rozporuplný. Počítač se v podnicích používal např. pro výpočet mezd, stál desítky milionů Kčs, elektrický příkon byl v desítkách kW, podobný příkon měla také klimatizace, která jej chladila. Staral se o něj tým vysoce kvalifikovaných techniků, převod vstupních dat do počítačem zpracovatelné podoby zajišťoval tým pracovnic. Až v 80. letech se u nás začínají objevovat osobní počítače, které jsou už dostatečně malé a levné na to, aby s nimi mohl pracovat jen jeden uživatel.