Přenosné radipřijímače

Přenosné radiopřijímače se vyráběly už od konce 20. let, jen co bylo možné vyrobit dostatečně kompaktní konstrukci s malými nároky na kvalitu antény. Používaly se tzv. bateriové elektronky, které měly daleko menší odběr proudu než typy pro napájení ze sítě, ovšem za cenu menšího výstupního výkonu. Vyráběla se také stolní bateriová rádia, protože ještě dlouho po 2. sv. válce nebyl na některých místech naší republiky zaveden elektrický proud. Pro napájení elektronkových bateriových rádií byla zapotřebí anodová baterie sestávající z mnoha malých zinkouhlíkových článků zapojených do série, dodávající napětí obvykle 67,5 nebo 90 V. Odběr proudu z této baterie byl malý, ale její cena vysoká. Dále rádio potřebovalo žhavicí baterii dodávající malé napětí a velký proud - olověný (2 V) nebo niklový (1,2 V) akumulátor a nebo suchý zinkouhlíkový monočlánek (1,5 V). Vrcholem přenosných elektronkových rádií byly kabelkové radiopřijímače z druhé poloviny 50. let, které toto vše dokázaly obsáhnout ve skříňce o rozměru běžného tranzistoráku. V zahraničí se vyráběla dokonce i kapesní elektronková rádia. Společnou vlastností bateriových rádií všech výrobců však byl nákladný provoz, baterie měly krátkou životnost. Odběr z baterie byl navíc nezávislý na tom, jak hlasitě rádio hrálo.

Od roku 1958 byly u nás vyráběny tranzistorové radiopřijímače. Ty přinesly do této kategorie výrobků úplný převrat - místo velkého napětí okolo 90 V jim při stejném výkonu a odběru proudu stačilo pár voltů a žhavicí baterie nebyla potřeba vůbec. Pro napájení rádia stačilo pár monočlánků, které v něm vydržely stovky hodin provozu. Při tichém poslechu byl navíc odběr podstatně menší než při plné hlasitosti. V 60. letech se objevují tranzistorová rádia s VKV, v konstrukci skříně začínají dominovat moderní barevné plasty. Od 70. let se používají integrované obvody, které dovolují dále zmenšit rozměry i odběr proudu. Barevné skříně jsou vytlačeny šedivým hranatým designem. 80. léta přinášejí stereofonní rádia se zabudovaným kazetovým magnetofonem a bohatou nabídkou funkcí. Kromě tuzemských přístrojů se k nám hojně dovážely sovětské tranzistoráky všech cenových i velikostních kategorií, které šlo obecně hodnotit jako konstrukčně velmi povedené.